Nelčik

Lev

20. 8. 2007

LEV

(Panthera leo)

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: kočkovití

Zeměpisné rozšíření: subsaharská Afrika a Gírský les v Indii

Potrava: střední až větší obratlovci

Rozměry: délka těla 1,4-2,5 m, délka ocasu 90-105 cm, výška v kohoutku 1-1,3 m, hmotnost 120-250 kg

Rozmnožování: Samice je březí 100-119 dní a rodí až 6 mláďat, která jsou zpočátku skvrnitá.

Věk: 15-30 let

Zajímavosti: Lev je jedinou kočkovitou šelmou s výraznou pohlavní dvojtvárností (samec má hřívu). Jako jediný také žije v rodinných skupinách, které vede jeden nebo dva nejsilnější samci. Lovu se účastní především samice, které si kořist nadhánějí. Asijští lvi byli téměř vyhubeni kromě několika desítek lvů indických, kteří žijí v rezervaci Gírský les na západě Indie.

Něco o: Lev pustinný (Panthera leo) jako výsledek více než 60 milionů let vývoje řádu šelem představuje spolu s ostatními kočkovitými šelmami nejlepší formu adaptace k lovu mezi pozemskými savci. Výjimečné postavení lvů mezi kočkovitými šelmami je dáno tím, že jako jediné kočky vytvářejí trvalá uskupení více jedinců s pevnými vazbami mezi jeho členy – smečku (také nazývanou tlupa). Kombinace rychlosti rychlosti, síly, hbitosti a množství, spolu s mimořádnou přizpůsobivostí zajišťuje těmto převážně nočním predátorům nadvládu nad Africkými savanami.

Poddruhy: Uvádí se 10 (až 14) poddruhů lva: lev východoafrický, lev senegalský, lev núbijský, lev jihoafrický, lev konžský, lev severokonžský, lev indický a ve volné přírodě již vyhubení lev berberský, lev kapský a lev perský.

Tělesná stavba: Tělo lva je plně adaptováno k lovu na krátké vzdálenosti a ze zálohy. Jeho pružnost, pohyblivost a síla umožňuje vyvinout velké zrychlení, zachytit kořist a strhnout ji k zemi. Navíc přidejme ještě schopnost neslyšně se ke kořisti připlížit (díky měkkým polštářkům tlap), lézt na stromy a velmi dobře plavat.Výzbroj lva pro lov a boj tvoří zuby, zejména až 7 cm dlouhé špičáky, a plně zatažitelné, jako břitva ostré drápy.

Vzhled: Tělo lva je pokryto srstí zlatavé barvy (s různými odstíny u lvů z jednotlivých populací či poddruhů). V mládí se na srsti vyskytují tmavé skvrny, které v průběhu dospívání postupně mizí. Vzácně se mezi lví populací vyskytuje genetický defekt – leucismus, v jehož důsledku se lev narodí s bílou srstí, postupně nabývající světle krémový odstín. Výjimečně se objevují případy albinismu a velmi vzácného melanismu (černá srst).

Pohlavní dvojtvárnost: Mezi samci a samicemi lva existuje u kočkovitých šelem nebývalý rozdíl ve stavbě těla a vzhledu. Samci jsou větší, těžší a svalnatější než lvice, pro které je typičtější pružnost a vyšší rychlost a pohyblivost. Odlišná stavba těla souvisí s různou rolí pohlaví – samci mají vybojovat teritorium a bránit jej, samice zajišťují pro smečku přibližně 70% úlovku. Nejvýraznějším projevem pohlavní dvojtvárnosti je bezesporu lví hříva – opticky zvětšuje tělo samce, chrání zranitelné partie a její barva a velikost ukauje na kondici majitele.

Smyslové vnímání: Dominantními lvími smysly jsou zrak a sluch, zejména je třeba zdůraznit vynikající noční vidění. Čich kvalit zraku a sluchu zdaleka nedosahuje. Orientaci v naprosté tmě umožňují hmatové vousy na stranách tlamy a na tlapách.

Fyziologie: Spánkem, obecně odpočinkem, lvi tráví v průměru 16 – 20 hodin denně. Střádají tak síly, zabraňují přehřívání a tráví velké porce najednou sežrané potravy. Tělesnou teplotu udržují spánkem, pobytem ve stínu a na místech se silnějším prouděním vzduchu (pahorky, stromy), zrychleným dýcháním a olizováním předloktí. Do vody i na stromy vstupují dospělí lvi pouze tehdy, mají-li k tomu opravdu silný důvod, ať už je jím potrava či kořist.

Sociální chování: Jak jsem uvedl na začátku, lev je jedinou sociální kočkou. Uskupení dospělých jedinců, dospívajících a mláďat se nazývá smečka (někdy též tlupa). Tvoří jí dominantní samci (koalice samců) v počtu 1 – 4, obvykle pokrevně příbuzní, a samice (koalice samic, obvykle 7 –10), které jsou pokrevně spřízněné bez výjimky. Výjimečně se může smečka rozrůst až na 30 dospělých jedinců. Typická je absence zjevné dominace a hierarchie uvnitř smečky. Smečka si žárlivě střeží své teritorium (15 až 150 kilometrů čtverečných velké), vždy příslušníci jednoho pohlaví vůči ostatním příslušníkům stejného pohlaví. V případě samců je pro sdružování se do skupin důvodem zvýšení šancí na ovládnutí skupiny samic a možnosti udržet své postavení vůči ostatním samcům po delší dobu. Samice v koalici zvyšují pravděpodobnost úspěšného odchovu mláďat až do dospělosti a jsou také schopny lépe čelit snahám nových vládců smečky o zabití lvíčat. Spoluprací navzájem obě pohlaví zvyšují pravděpodobnost, že se jejich geny přenesou do dalších generací.
K vymezení teritoria požívají lvi hlasové prostředky – řvaní – a také pachové a vizuální značení. Ve vzájemném kontaktu hrají nejdůležitější roli mimika a gesta, doprovázená bohatou škálou zvukových projevů. Členové smečky se zdraví otíráním lící, přičemž aktivita vychází od níže postaveného jedince (mládětě či lvice) k výše postavenému (dospělému jedinci či samci). Lvi rozvinuli celou škálu chování k vyjádření agrese či podřízenosti, čítající zvuky, mimiku a gesta.
Od svého uvedení do smečky jsou mláďata vychovávána pohromadě s ostatními. Lvice obvykle kojí vlastní i cizí mláďata bez rozdílu, lvíčata si také pospolu hrají a společně se od dospělých jedinců (přednostně od své matky) učí lovit. Přibližně ve věku 2 let teritoriální samci vyhánějí dospívající samce ze smečky a ti pak další roky života tráví jako nomádi, dokud se jim nepodaří ovládnout vlastní skupinu samic. Dospívající samice někdy rodnou smečku opouští, daleko častěji v ní ale zůstávají až do své smrti.

Přirozená nebezpečí: Jako vrcholovému predátorovi dospělým jedincům hrozí od ostatních druhů jen malé nebezpečí. Výjimku tvoří krokodýli při překračování vodních toků a napadení přesilou hyen. Ostatní predátoři představují spíše hrozbu pro jeho mláďata. Sloni a buvoli, jsou-li poblíž jejich mláďata, mají tendenci na lvi preventivně útočit. Setkání se stádem buvolů může pro osamělého lva znamenat velké nebezpečí. Co se týče nemocí, na poklesu stavů lvů se do utčité míry na svědomí nemoci zavlečené do Afriky s domácími zvířaty – psinka a tuberkulóza. Ve lví populaci je také rozšířen vir napadající imunitní systém (obdoba lidského HIV) a v období sucha někdy propukají mezi divokými zvířaty epidemie antraxu (sněti slezinné), nebezpečím je nákaza bovinní tuberkulózou a nemocemi přenášenými domácími zvířaty, zejména psinkou. Lvi se dokáží poměrně dobře vypořádat s nejrůznějšími zraněními, zvláště podporuje-li po dobu rekonvalescence jejich smečka.

Obrázky:

Obrazek