Zoe XI
Zoe XI
Týden do svatby uběhl rychlostí světla, zbýval poslední den svobodného života Zoe.
„Dobré ráno mami,“ pozdravila Zoe svoji matku.
„Dobré ráno Zoe. Těšíš se na zítřek?“ Ellen bylo jedno, jak Zoe vykolejila touhle otázkou.
„Já ani nevím, ale to teď není důležité,“ chtěla mluvit dál Zoe, ale matka ji s vražedným výrazem ve tváři přerušila, „tohle, že není důležité?! Tvoje svatba je moc důležitá! Bude z tebe manželka jednoho z nejbohatších mužů země! Tak si to uvědom!!!“ Ellen na Zoe docela hlasitě řvala a vypadala při tom jako rozzuřený býk.
„Uvědomuju si to mami. Chtěla jsem s tebou mluvit o dnešku. Ráda bych jela za tátou.“
„Nikam nejedeš máš být doma a dokončovat přípravy!“ Ellen chtěla být klidná, ale nešlo to, její dcera jí odmlouvá a to je neodpustitelné, protože Zoe musí poslouchat! Musí poslouchat ji a po svatbě jejího muže.
„Doma jsem u táty, ne tady!!! Tady se musím věčně přetvařovat doma u táty ne! A na svatbu je všechno připravený.“ Zoe byla tak naštvaná, jak dlouho nebyla. Zvedla se od stolu a odešla od snídaně. Šla do stáje za Darkem, chtěla ho osedlat a jet domů. Osedlání jí netrvalo nějak dlouho, takže za chvíli už cválali směrem k domovu.
/Jak sem tady mohla tak dlouho žít a ještě být ráda? Ale teď jedu domů a budu si užívat poslední den krásné svobody, kterou tak miluju./ V duchu už viděla tváře svých přátel a svého otce. Do očí jí vhrkly slzy. Nevěděla proč, ale chtělo se jí brečet. Slzy jí stékaly po tvářích a tvořily slané cestičky. Zoe se neobtěžovala je setřít, až když byla vesnice blízko si je setřela. Vyplakala ze sebe celé dnešní ráno, ale věděla, že kdyby chtěla vybrečet všechno brečela by ještě hodně dlouho.
Konečně dorazila do vesnice. Uvítaly jí známé tváře vesničanů. Všichni se usmívali, ale Zoe ze sebe nemohla úsměv vydolovat. Vesnicí se dostala až na cestu, která vede domů. Do jejího skutečného domova, ne jen náhražky.
Na dvoře seskočila z Darka a vedla ho do stáje. Věděla, že tam má místo, které patří jenom jemu. Pomalu ho odstrojovala, chtěla si to užít, celý dnešní den si chtěla užít.
„Co tu děláš?“ ozvalo se ode dveří stáje.
Zoe poskočila leknutím. „Ty jsi mě vylekal!“ zlobila se naoko. Nemohla se na něj zlobit.
„Neodpověděl si mi,“ nepřestal se dožadovat odpovědi. Znělo to neoblomně, ale usmíval se.
„Přijela jsem si užít poslední den svobody, o kterou budu zítra připravena,“ odpověděla se smutkem ve tváři. Viděl na jejím obličeji smutek – už dlouho skrývaný. Přiblížil se k Zoe a objal ji. Nebránila se, neměla proč.
„Chtěl sem se tě ještě zeptat jestli budou pokračovat ty naše noční schůzky.“
„To opravdu nevím Marku. Ráda bych pokračovala, ale myslím, že to aspoň ze začátku nebude možný. Víš, ten týden pro mě byl jedním z nejlepších v mým životě.“ Když odpovídala, začaly jí zase téct slzy. Rychle si je otírala.
„Pro mě to byl ten nejlepší týden v mým životě,“ říkal to s úsměvem, ale taky s určitým smutkem. „Miluju tě,“ pošeptal jí a políbil jí. Zoe mu polibek opětovala. Když si uvědomila, že je někdo může vidět, odtáhla se.
„Promiň, ale tady to nejde“ a odešla. Zapomněla i dokončit Darkovo odstrojování, ale Mark ho dokončil a ustájil Darka.
Zoe věděla kudy má jít a kde nebude zamčeno. Když se dostala do domu, spěchala do otcovi pracovny, protože většinu času trávil tam. Zaklepala a když se ozvalo pokynutí k vstoupení, otevřela dveře a vstoupila. Její otec byl velice překvapený nečekanou návštěvou v podobě jeho dcery.
„Ahoj tati,“ pozdravila ho Zoe a vrhla se mu do náruče.
„Proč jsi tady? Svatbu máš zítra, viděli bychom se tam,“ chtěl vědět otec s ustaraným výrazem ve tváři.
„Utekla jsem, už jsem nemohla vydržet s matkou. Je jí jedno, že mi ubližuje zákazy jezdit sem nebo už tím, že mi nedovolí jít se podívat do stájí na Darka. Myslí si, že jsem její loutka, se kterou si může dělat co chce. Bojím se zítřka. Já se nechci vdávat! Ne za Alexandra!“ pomalu ze sebe dostávala všechno co ji trápilo a tížilo.
„Mám zásadní otázku Zoe. Proč jsi mu na tu svatbu kývla, i když jsi nechtěla.“ Podíval se na Zoe pronikavým pohledem.
„Ty víš, že máma umí hrát na city a má úžasnou schopnost člověku podkopat psychiku. To udělala se mnou. Hrála si na to, že se rozhodnu sama, ale obě dvě jsme věděly, že stejně přikývnu, protože pak bych u mámy padla v nemilost. Mně by to nevadilo – mohla bych se pak vrátit sem, ale máma si to nemohla dovolit. Ať chce nebo ne, potřebuje mě – bez dcery, kterou by mohla řídit, by ve společnosti moc neznamenala,“ když tohle říkala, něco se v ní zlomilo. Konec řekla takřka bez emocí.
„Takže tomu mám rozumět tak, že tě matka donutila?“ zeptal se s takovou vážností, jakou u něj Zoe neviděla moc často.
„Dalo by se to tak říct. Myslím si, ale že by to stejně bylo jedno, protože by tvrdila, že jsem si vybrala sama,“ až teď šlo poznat v hlase Zoe nějaké city – nenávist a pohrdání. Ano, Zoe nenáviděla svou matku za to co jí všechno udělala.
„Neboj, všechno se spraví. Budeme ti s Kristlou a Adamem pomáhat. Nezapomeň, že jsi pro mě vším a nechci abys trpěla.“
Zoe se na něj jen utrápeně usmála. Má otce ráda jako nikoho. Byl jí vždycky blíž než její matka.
Ozvalo se zaklepání a vstoupila služebná, „máte návštěvu pane,“ oznámila a pustila je dovnitř.
„Adame! Kristlo!“ vykřikla Zoe a objala je.
„Hrozně moc jste mi chyběli, oba dva,“ řekla jim a usmála se, ale v jejím úsměvu se objevila zase ta ztrhanost a utrápenost.
„Zoe, co je? Proč se mi zdá tem tvůj úsměv nešťastný?“ Kristla si nebrala servítky, nikdy. Ona byla prostě svá.
„Protože nešťastná jsem.“ Po tvářích se Zoe začaly kutálet slzy. Nechtěla brečet, ale nedá se nic dělat, slzy už jí tekly proudem a nedaly se zastavit. Adam se k ní tiše přiblížil a objal jí, přesně jako předtím Mark, ale i tak to bylo jiné. Nevěděla proč ani čím to bylo, ale bylo to jiné. K oběma něco cítila, něco silného, ale ke každému něco jiného. Lásku? Snad, ale nebyla si jistá – ničím si teď nebyla jistá.
„Jak se tak koukám, mám pocit, že slzy potečou nám všem, jestli toho teď nenecháme. Vím, že se to nezdá, ale je čas oběda, takže vzhůru do jídelny. Uvidíme, co nám dnes naše kuchařka ukuchtila,“ ukončil tím tak jejich mlčení.
U oběda se bavili o všem možném, jen ne o svatbě. Nikdo nechtěl, aby Zoe zase brečela a tím se vystavovali nebezpečí, že začnou brečet taky.
Oběd byl vynikající, jako vždy. Jinak to ani nešlo, jejich kuchařka byla nejlepší, jakou kdy poznala.
Po obědě šli do salónku, kde si opět povídali. Dlouho se neviděli a měli si co říct. Sice se zítra uvidí, ale nebude na to čas. Zoe si byla jistá, že její matka udělá všechno proto, aby otce a své přátele nemohla ani pořádně uvítat. Ellen nemá ráda ´paktovačky´ s vesničany a hlavně se Zoiným otcem.
Když už jejich konverzace nevedla k ničemu, jeli se projet na koních. Provětrat si hlavu a užít si krásného počasí, jež venku panovalo. Projížděli se dlouho. Neměli vytyčený směr jízdy, prostě jen jezdili a byli šťastní, i když jen v mezích. Pořád tu byla ta zatracená svatba, která všem kazila náladu. Tedy kromě Ellen a Farmerových, kteří se na ni těšili, jak malé děti na Vánoce.
Dorazili na krásnou louku, Zoe nemeškala a seskočila z Darka. Nechala ho volně se pást a sama si lehla do heboučké trávy. Ostatní ji následovali, koně měli oddych a oni si užívali slunečních paprsků. Bylo jim skvěle, ale věděli, že tohle za pár hodin skončí a budou se muset vrátit do reality.
„Podívejte,“ upozornila ostatní Zoe a ukázala na nebe – slunce zapadalo. Byl to nádherný pohled. Takový západ slunce ani jeden nezažil už dlouho, ale Zoe tu přece jenom někdo chyběl. Ještě chvíli se dívali na tu nádheru a začali se chystat na odjezd, hlavně se snažili přivolat koně. Ti přišli po kratičké chvíli a mohli se vydat na cestu zpět k domovu. Dorazili těsně před soumrakem. Koně ustájil Mark.
Jakmile přišli do domu, ‘praštila‘ je do nosu úžasná vůně pečeného masa a opékaných brambor. Jejich kuchařka se činila. U večeře bylo veselo. Ke konci už, ale bylo vidět, že všichni myslí na zítřek.
Zoe se zvedla od stolu a řekla, že si jde ještě pro něco do pokoje. Po chvíli někdo zaklepal a Zoe ho vyzvala k příchodu. Ve dveřích stál Adam.
„Proč nejsi dole Adame?“ zeptala se Zoe zmateně, myslela, že jde nahoru sama.
„Protože sem tě chtěl vidět. Zoe, co se s tebou děje? Nepoznávám tě. Miluješ mě ještě vůbec?“
„N-no já …,“ nestačila dokončit větu.
„Takže ne,“ vypadal zoufale.
„Nevím jestli to je láska. Dlouho jsme se neviděli, mám v hlavě zmatek,“ přiznala se a pořád se mu dívala do očí. Adam k ní začal přibližovat svůj obličej a políbil ji.
„Promiň,“ řekla a odtrhla se od něj, „nechci ti ubližovat, tak mě prosím nech,“ upřela na něj svůj pronikavý pohled a odešla.
Dole na ni už čekal otec s Kristlou. „Zítra se uvidíme, nemáš se čeho bát,“ uklidňoval jí otec, ale uklidňoval tím spíš sebe.
„Tvůj otec má pravdu, uvidíme se zítra a neboj se, stojíme při tobě,“ Kristla dokáže být ohleduplná nato, jak si nebere servítky.
„Zoe, nenechám tě odjet samotnou, takže tě bude doprovázet Mark. Neboj,“ řekl, když viděl její pohled, „my už máme kočár připravený a koně zapřahat ještě umím,“ uklidnil ji.
Na dvoře už stáli dva koně – jeden byl Dark a druhý už svého jezdce měl – Marka. Zoe všem zamávala a vyhoupla se do sedla. Jeli mlčky ani jednomu z nich se nechtělo mluvit, oba přemýšleli. Kousek od domu, kde Zoe bydlela Mark svého koně zastavil.
„Proč zastavuješ?“ optala se ho.
„Miluju tě, chci, abys to věděla,“ mluvil klidně a pořád se díval na Zoe.
„Asi jsem vážně blázen. Nevím co ti na to mám říct, jestli tě miluju nebo ne,“ zase jí začaly téct slzy.
„Chápu to, nemusíš mi odpovídat,“ tohle byla poslední slova jejich konverzace. Opět mlčeli.
Za chvíli dorazili na místo. Zoe poslala Markovi vzdušný polibek a zmizela za branami domu. Darka odstrojila, vysušila, dala mu vodu a žrádlo, popřála mu dobrou noc a odešla.
Měla žízeň, proto šla kuchyní. Čekala tam na ni Ellen. „Kdo si myslíš, že jsi? Takhle odjet? Bez dovolení?“ zase zuřila, ale Zoe to nevadilo.
„Byla jsem doma u táty a měla jsem se skvěle. Dobrou noc,“ schválně nasadila provokativní tón. Ellen jen nevěřícně koukala. Mezitím Zoe už byla ve svém pokoji. Vykoupala se a oblékla si košilku. Lehla si do postele a chtěla usnout, ale spánek nepřicházel. Napadlo ji, že by mohla jet k jezeru, ale tuhle myšlenku hned zapudila. Usnula až pozdě v noci.